Princip konstrukce spojitých
analytických křivek:




Známe je z CAD systémů:
Fergusonovy křivky
Technická praxe často vyžaduje
křivky, určené tzv. řídícími body nebo o řídícím polygonem. Jednu
z nejjednodušších takových křivek používal od r. 1964
J. C. Ferguson. Křivka je určena dvěma krajními body
,
a dvěma
tečnými vektory
,
. Velikost těchto vektorů ovlivňuje zároveň
druhou derivaci křivky (čím je velikost větší, tím více křivka k vektoru „přimyká“).
Křivka je definována parametrickými rovnicemi
;
;
;
; ![]()
Funkce
jsou polynomy 3. stupně,
Fergusonova křivka je tedy kubická parabola.

Bézierovy křivky
V letech 1959 - 1962 navrhli nezávisle na sobě
P. E. Béziere a P. de Casteljau křivku, která je určena čtyřmi body
,
,
,
. Je
definována parametrickými rovnicemi
;
;
;
; ![]()

Hladké napojování – je třeba zajistit společnou
tečnu

Coonsovy křivky a B-splajny
Další křivky hojně používané v technické praxi
definoval S. A. Coons. Coonsova kubika je definována opět čtyřmi řídícími body
a kubickými polynomy
:
;
;
;
; ![]()
Hladké napojování –
opakování prvních tří bodů řídícího polygonu:



