Grafická data se obvykle dělí na data vektorová a bitmapová (rastrová).

Vektorová data: vektor je v souvislosti s grafickými soubory chápán v „tradičním“ slova smyslu, tj. je ztotožňován s s „orientovanou“ úsečkou, tj. úsečkou, na které rozlišujeme počáteční a koncový bod, popř. s veličinou která je určena velikostí, směrem a orientací. Jak vyplývá z předcházejícího textu, v matematice je pojem vektoru podstatně širší. Pojem vektoru v počítačové grafice vychází spíše z matematického pojetí. V zásadě lze říci, že vektorový grafický soubor obsahuje informace o objektech složených z křivek a jednoduchých těles, které umožňují jejich geometrickou konstrukci. Je-li takto uložena např. kružnice, soubor neobsahuje informace o všech jednotlivých bodech, které na ní leží. Informuje o tom, že se jedná o kružnici, dále obsahuje souřadnice jejího středu, jednoho bodu, který na ní leží a poslední bod určuje rovinu její konstrukce. Připojeny jsou rovněž informace o barvě objektu a tloušťce čáry, kterou má být sestrojen. Program, pro který jsou tato data určena, musí být schopen tyto informace správně přečíst a musí obsahovat algoritmus, který na základě těchto informací kružnici sestrojí. Vektorová data jsou typická např. pro technické výkresy.

Bitmapová (rastrová) data: neobsahují „vektorové“ informace o uloženém objektu. Z těchto dat nelze (alespoň ne jednoduše) zjistit, zda se obraz skládá z obdélníků, kružnic, či jehlanů. Soubor obsahuje informace o velikosti obrazu, o způsobu případné komprese a kódování barev. Samotný obraz je uložen jako matice, jejíž každý prvek znamená jeden bod obrazu. Rastrově jsou ukládány buď informace, které již nebudou dále upravovány systémem, kterým byly vytvořeny (např. žánrový pohled na strojní součást), nebo obrazy, které nebyly pořízeny počítačem (např. fotografie). Na rastrovém principu funguje většina zobrazovacích zařízení (monitory, jehličkové, inkoustové i laserové tiskárny, televize apod.).

Podrobnější informace najdete zde