Všechny dosud probírané metody fungovaly za dosti přísných omezujících podmínek. Tělesa byla osvětlena pouze jedním zdrojem, zobrazovali jsme nanejvýše dvě tělesa, která se navzájem neovlivňovala buď vůbec, nebo se ovlivňovala velmi málo  - např. stín vržený na podložku, průhledná plocha či těleso nad vodorovnou rovinou. Často je však třeba zobrazovat více těles z různých materiálů osvětlených několika světelnými zdroji s různými vlastnostmi, což má za následek vznik nejrůznějších optických jevů. K postižení těchto jevů je třeba použít metody, které neřeší jen jeden optický jev (tedy např. jen zastínění tělesa či lom na rozhraní dvou prostředí), ale metody, které se snaží postihnout co nejvíce vzájemných optických vztahů mezi jednotlivými předměty, které se ve zobrazovaném prostoru - scéně nacházejí. Tyto metody se nazývají globální zobrazovací metody.

Podrobnější informace naleznete zde.